Existovali lidé před člověkem? Díky sbírce trojrozměrných modelů paleoantropologických nálezů se seznámíte s lidským rodokmenem od australopitéka až po moderního člověka. Modely byly vytvořeny podle skutečných nálezů z lokalit  v Africe, Asii a Evropě. V navazující zoologické části máte možnost porovnat různé znaky člověka s našimi nejbližšími příbuznými – lidoopy.

Pod tajuplným pojmem trepanace se schovává název pro operaci, při které došlo k otevření dutiny lebeční, patří k nejstarším prokázaným chirurgickým zákrokům. Kdy, kde a proč se trepanace prováděly? Můžeme se s touto operací setkat i v dnešním zdravotnictví? Pozná se, zda pacient zákrok přežil? I vy se to naučíte poznávat. Vaší učební pomůckou budou opravdové trepanované lebky z doby stěhování národů. 

Dr. F. J. Gall (1758–1828) pozoroval své spolužáky a divil se, proč jsou někteří chytřejší. Vypozoroval, že mají velké jasné oči. Tato myšlenka vedla až ke vzniku frenologie, vědy, která se snažila najít souvislost mezi povahovými vlastnostmi jedince a tvarem jeho lebky. Označili by Vás za vtipné nebo by vás chtěli preventivně uvěznit, protože máte vyvinuté znaky typické pro zločince?

Český antropolog, lingvista a etnolog Pavel Šebesta (1887–1967) pobýval v africkém pralese u Pygmejů, lidí tak malých, že i jejich udatní lovci nedosahovali průměrnému Evropanovi ani po ramena. Pygmejové nejsou zajímaví jen vzrůstem, Šebesta během svých expedic zkoumal jejich kulturu i náboženství. Sbírka obsahuje odlitky obličejů, rukou, nohou a vzorky vlasů. Pro návštěvníky je při pohledu na sbírku atraktivní porovnání vnímání estetické krásy různých kultur.

Díky obličejovým maskám významných českých i zahraničních osobností se můžete setkat s již nežijícími umělci, vědci a politiky. Je si náš první prezident T. G. Masaryk podobný se svým synem Janem? Posuďte sami. Je vám sympatický J. E. Purkyně, Ludwig van Beethoven, Antonín Dvořák nebo spíše Fráňa Šrámek? Poznáte podle vzhledu další známé osobnosti české historie? Spojíte si je s příběhem českých dějin?

Aleš Hrdlička se věnoval antropologickému výzkumu Indiánů, v roce 1912  poslal českým antropologům ze Spojených států amerických busty významných indiánských náčelníků. Těmi se při své tvorbě inspiroval dokonce i náš slavný malíř Zdeněk Burian, ilustrátor dobrodružných knih s pravěkou tematikou. Mimo prostor a čas se tu potkáte s takovými osobnostmi, jako byl Standing Cloud, Crabbing Bear či I-te-a-ža-ža.

Každý živý organismus se vyvíjí a mění během své existence v procesu zvaném ontogeneze. Ontogeneze začíná oplodněním vajíčka spermií, pokračuje narozením, růstem, dospíváním, stárnutím a končí smrtí. Exponáty v muzeu dokládají zejména nitroděložní vývoj jedince a moment narození. Víte jak skutečně vypadá často zmiňovaná fontanela u dětí?

Člověk je primátem, jeden z více než 200 druhů, které se v současnosti na Zemi vyskytují. Co nám může srovnání s ostatními primáty povědět o nás samotných? Kolik druhů se vyskytovalo v minulosti a kolik jich známe? A jak se projevuje lidské primátí dědictví? Osteologická anatomická sbírka nám umožňuje na tyto otázky lépe odpovědět.

Co uděláme pro krásu? Dalo by se říci, že téměř cokoli. To, co je v jedné kultuře považováno za tělesnou krásu, jinde působí bizarně a nepochopitelně. Jednou z takových úprav je umělá deformace lebky, která se objevuje v historii lidstva několikrát na různých místech světa, například v Evropě, Jižní Americe, ale též ve starověkém Egyptě.

Základní otázkou při nálezu kostry je, zda je ženská či mužská a jakého biologického věku se jedinec dožil. V této části expozice se dozvíte, jak je možné tyto vlastnosti z kostry vyčíst. Kromě věku a pohlaví se také ptáme, jak daný člověk zemřel a zda byl nemocný – chorobné změny přiblíží kosterní materiál s projevy onemocnění a zranění lidí z 16.–18. století. Z kostí se dá vyčíst mnohé, stačí jen vědět jak na to.

V menší ze dvou místností sní svůj věčný sen tři mumie z lokality Dér el-Medína získané egyptologem Jaroslavem Černého.  Starověcí Egypťané věřili, že pro blažený posmrtný život je podstatné zachování jejich pozemské tělesné schránky. Těla svých zesnulých proto mumifikovali a rituálně je tak připravovali na cestu „za horizont“. Kromě mumií zde najdete i další související exponáty.

Akademický sochař František V. Foit podnikl v roce 1931 dobrodružnou a badatelskou výpravu do Afriky. Cestu mohl uskutečnit i díky Univerzitě Karlově, neboť spoluzakladatel Hrdličkova muzea Jindřich Matiegka projevil zájem o busty Afričanů pro rozšíření muzejních sbírek.  Foitovi se podařilo zachytit rozmanitou podobu lidí, jeho sbírka ukazuje umělecké ztvárnění života afrických kmenů (plastiky, mutilace, pele-pele).